Slovanský svět 05/2022

22. ČERVEN - DEN SMUTKU A PAMĚTI NA GENOCIDU SLOVANŮ

Genocida je v souladu s mezinárodním právem jedním z nejzvučnějších mezinárodních zločinů a zároveň nejzávažnějším zločinem proti lidskosti. Je zcela nepochopitelné, proč dodnes Slované, více než 350 milionů lidí ve světovém společenství, oficiálně nemají svůj vlastní památný den genocidy.

Útok na Slovany ze Západu probíhá nepřetržitě minimálně posledních tisíc let. Ve středověku byla tato západní ofenzíva důmyslně maskována jako tzv. šíření křesťanství a organizování křížových výprav proti Slovanům Svatou říší římskou německého národa. Oběti tohoto „pokřesťanštění“ dnes již sotva kdo spočítá, ale bezpochyby tehdy byly zabity milióny Slovanů a tito byli postupně vytlačeni na východ (Drang nach Osten).

Totéž se stalo s jižními Slovany, kdy Osmanská říše vystupovala jako agresor, který proti Slovanům prováděl genocidní politiku.

Pro dokreslení je třeba připomenout vojenské tažení 600tisícové evropské armády vedené Napoleonem, která v červnu 1812 zaútočila na Rusko. Celkově se odhaduje, že v důsledku napoleonských válek v letech (1800–1815) zahynulo 1,000.000 Slovanů, obětmi První světové války (1914-1918) se stalo 4,327.000 Slovanů.

Neustále se hovoří o židovském holocaustu v průběhu Druhé světové války, ale že Německo provádělo holocaust mnohem větší, holocaust slovanské rasy, o tom se mlčí. Ve Druhé světové válce zahynulo 45,000.000 občanů slovanských států, to je minimálně šestkrát více, než Židů, kterých zahynulo více než 5 miliónů. Přesto genocidu Židů si připomínáme a na genocidu Slovanů pozapomínáme.

 A to je chyba!  

GENERALPLAN OST SE NEZDAŘIL

Stalingrad, dnešní Volgograd, je místem, kde došlo k obratu celé Druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl zmařen plán na vyhlazení slovanské rasy.

Po skončení války plánoval Berlín velkolepý plán “GENERALPLAN OST” na etnické vyčištění Evropy od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural a do Patagónie, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“. Evropská část Ruska by byla zcela zbavena původního obyvatelstva, RUSOVÉ MĚLI SKONČIT V PLYNOVÝCH KOMORÁCH STEJNĚ JAKO ŽIDÉ a jejich pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.

Projekt Generalplan Ost byl dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha.

Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti ruských obránců Stalingradu.

Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní vyčišťování území od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich. Dbal na to, aby celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože Wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu Rusů.

Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za Wehrmachtem ve druhém sledu a frontovou linií.

Proto bylo zastavení Wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy.

Slovanské národy znovu opakují chyby, znovu se „dobrovolně“  dostávají pod křídla Západu, který se opět pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně. ZNOVU JSOU SLOVANSKÉ NÁRODY STAVĚNY PROTI RUSKU, KTERÉ ZACHRÁNILO NAŠE NÁRODY PŘED GENOCIDOU PODLE PROGRAMU GENERALPLAN OST.

I dnes zažíváme takový projekt, GENERALPLAN ISLAM.

Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd... Opět nám Západ diktuje náš osud, a co je nejvíce hrozivé, opět v něm není budoucnost pro slovanské národy.

Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa o dobrotivých džihádistech, našim dětem je vnucována inkluze s dětmi Arabů.

Média přinášejí programovací články o tom, že Islám je tolerantní.

SLOVANÉ SE ŽENOU DO ZÁHUBY

 Největším nepřítelem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nepřijde na pomoc Stalin, ani obránci Stalingradu.

Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce - z vlastního rozhodnutí.

UZÁKONIT  „PAMÁTNÝ DEN  GENOCIDY SLOVANSKÝCH NÁRODŮ“ !

XII. Všeslovanský sněm, který se konal v Moskvě, přijat 23. května 2015 rezoluci „O genocidě Slovanů“. Je politováníhodné, že žádný z parlamentů žádné slovanské země, nereagoval a neuzákonil Památný den genocidy Slovanů. Proto Slovanský spolek Slavica ze Slovenska v rámci Všeslovanských národopisných slavností - Slovanská Praha 2018, které se konaly ve dnech 7. - 9. června 2018, předložil návrh, aby datum 22. června bylo uznáno jako „Památný den  genocidy slovanských národů“. Tento návrh byl jednomyslně přijat na společném zasedání tří mezinárodních slovanských organizací: Všeslovanského výboru se sídlem v Praze, Všeslovanského svazu se sídlem v Moskvě a Mezinárodní slovanské rady se sídlem v Kyjevě.

PRVNÍ PAMÁTNÍK OBĚTEM GENOCIDY SLOVANŮ NA SVĚTĚ

JE NA SLOVENSKU

Dne 22. června 2018 slovanské sdružení Slavica zorganizovalo poprvé veřejné shromáždění v Nitře (městský park Na Sihoti) u památníku Cesty vítězství a u Slovanské lípy, kde si spolu s přítomnými účastníky připomenuli tento Památný den genocidy Slovanů. Od té doby se podobná shromáždění konají každý rok 22. června. V roce 2021 bylo shromáždění obohaceno o odhalení prvního na světě pomníku obětem genocidy Slovanů v Alekšincích, v areálu soukromého slovanského muzea „Pribinova dvorana“.

Ve středu 22. června v letošním roce uctí na Slovensku Den genocidy slovanských národů v Nitře u pomníku rudoarmějce, u památníku Slovanský svět v parku Na Sihoti a ve Slovanském dvoře v Alekšincích u Nitry.

Shromáždění k uctění památky obětí genocidy Slovanů uspořádá v sobotu 25. června 2022 i Slovanský výbor ČR v Praze.

Zemřel Bołesław Tejkowski

Bołesław Tejkowski se narodil 15. prosince 1933 v Kruszwici jako Bernard Tejkowski, zemřel 4. června 2022 ve Varšavě ve věku 88 let. Nepochybně sehrál obrovskou roli v oživení národní myšlenky ve Třetí polské republice. Bołesław Tejkowski byl - polský sociolog, inženýr, vysokoškolský učitel, nacionalistický kontroverzní politik. Téměř čtvrt století byl předsedou Polského slovanského výboru (Polski Komitet Słowiański).

Vystudoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Krakově s titulem Magistr v oboru inženýrství a podporučíka dělostřelectva. Poté absolvoval sociologická studia na Jagellonské univerzitě, ve kterých pokračoval na Varšavské univerzitě (absolvoval v roce 1962). V 70. letech nastoupil na doktorandské studium na univerzitě Adama Mickiewicze.

V roce 1951 vstoupil do Polského svazu mládeže a poté do Polské sjednocené dělnické strany, z níž byl vyloučen za účast na protestech v říjnu 1956 v Krakově.

Angažoval se v polskému svazu skautingu. Od roku 1957 pracoval jako vysokoškolský učitel na Technické univerzitě v Krakově a poté do r. 1964 na Varšavské univerzitě. V letech 1967 až 1968 pracoval v Ústavu strojírenského průmyslu. Poté byl zaměstnán jako stavební inženýr. V letech 1970 až 1973 byl zařazen do armády jako záložní důstojník na Akademii generálního štábu v Rembertówě ve Varšavě. V letech 1973-1976 byl zaměstnán na radě pro školství a výchovu.

O několik let později si Tejkowski změnil jméno na Bołesław – na památku krále Boleslava Smělého – a založil skupinu „Swiatowid“ s velmi jasným protikatolickým postojem. Po celou dekádu sedmdesátých let vedl Tejkowski svou novopohanskou činnost.

V říjnu 1994 byl „za ponižování lidí židovské národnosti, urážení papeže Jana Pavla II. a polského episkopátu“ odsouzen k jednomu roku vězení s odkladem na dva roky.

V roce 1991 byl spoluzakladatelem a spolupředsedou Všeslovanského sněmu zřízeného v Moskvě, který byl platformou pro spolupráci mezi národními organizacemi slovanských zemí. Bołesław Tejkowski byl v roce 1998 vedoucím polské delegace na VII. Všeslovanský sjezd v Praze - ke 150. výročí I. Všeslovanského sjezdu konaného v roce 1848. Po sjezdu se stal předsedou Polského slovanského výboru, integrujícího slovanské aktivity v Polsku, a také místopředsedou Mezinárodního slovanského výboru se sídlem v Praze.

Cílem Polského slovanského výboru je rozvíjet slovanskou myšlenku, vyjádřenou snahou o přátelství, spojenectví a jednotu všech slovanských národů a států, snahou o spolupráci ve všech oblastech, zejména ve vědecké, vzdělávací, kulturní, hospodářské a politické. Výbor slouží k rozvoji vzájemné výměny informací mezi tuzemskými a zahraničními spolupracujícími organizacemi. Odkazuje na myšlenku 1. Slovanského sněmu v roce 1848 v Praze a realizuje rozhodnutí přijatá na VII. Všeslovanském sjezdu v Praze v roce 1998 a na sjezdech následujících.

Bołeslaw Tejkowski se stal výraznou osobností a vzorem polského vlastence  a Slovana. Stal se buditelem polského národa současné doby. Jeho práce ve slovanském hnutí je nepřehlédnutelná a Tejkowski v něm zanechal výraznou stopu. Tejkowski je autorem několika knih: „Obřad pohřbu“, „Boj za Polsko“, „Geopolitická úprava slovanských komunit“, „Slovanská komunita“, „Ideologické předpoklady, systémový program, morální principy a statut Polské národní Společenství“. V r. 2011 B.Tejkowski napsal knihu pod názvem: „Na obranu Polska, na obranu slovanské vzájemnosti“. V ní provedl jakousi retrospektivu činnosti Polského slovanského výboru. Vytknout autorovi této knihy lze jen jediné, že si  v ní přivlastnil některé akce, které organizoval Związek Słowiański, který byl paralelní slovanskou strukturou v Polsku.

Vydával také vynikající antiglobalistický časopis „Wspólnota“ (dříve postendecká Myśl Narodowa Polska). Komunitní časopis publikoval solidní texty polských intelektuálů – Głogoczowského, Karpińského a Cimka.

Bołeslaw Tejkowski byl naposledy v Praze před čtyřmi lety, kde vystoupil  na národopisných slavnostech „Slovanská Praha 2018“. Z jeho projevu, který je i v současné složité politické situaci aktuální, vyjímáme:

„Jednota slovanských národů a států nezbytná pro slovanskou bezpečnost a rozvoj je přirozeným jevem. Vyplývá to z jejich společného původu, etnické a kulturní příbuznosti, fenoménu společné slovanské spirituality, společné staré slovanské civilizace a nové slovanské civilizace vznikající před našima očima. Mnohonárodnostní slovanský region je jeden nedělitelný celek, je to jeden civilizační, geopolitický, geostrategický prostor, je to přirozené nadnárodní společenství nejbližších podobně duchovních a tvůrčích národů, čerpající z pocitu jednoty civilizační sílu rozvoje. Tato přirozená slovanská jednota vytváří příznivé podmínky pro spolupráci a spojenectví mezi slovanskými státy. …

Uskutečnění našeho velkého slovanského poslání vyžaduje od prostých Slovanů, od všech Slovanů prostý lidský smysl pro slovanské přátelství, slovanské bratrství. Snahy o tyto lidské city v polsko-ruském prostoru podnikly v roce 2012 Ruská pravoslavná církev a Polská katolická církev ve společném Poselství vyzývajícím ke smíření Polska a Ruska, Polského národa a Ruského národa, Poláků a Rusů, volání „aby každý Polák v každém Rusovi a každý Rus v každém Polákovi viděl přítele a bratra“. Na Všeslovanských slavnostech Slovanská  Praha 2018 vyzýváme, aby každý Slovan viděl v každém Slovanu přítele a bratra!

Se srdečným pocitem přátelství a bratrství naplňme naše slovanské poslání, pevně věříce, že oduševnělý, tvořivý, mírumilovný slovanský svět přináší dobro všem státům a národům, je nadějí Evropy a světa!“

Bołeslawu Tejkowskému patří vřelé poděkování za úsilí o rozvoj přátelství mezi slovanskými národy.

Sbohem, bratře Bołesławe. Nechť je Ti polská zem, kterou jsi tolik miloval, lehká.