Košický vládní program (5.4. 1945) inspirující i dnes

Košický vládní program (5.4. 1945) inspirující i dnes

JUDr. Zdeněk Opatřil, předseda Všeslovanského výboru.

Přednáška v Mezinárodní slovanské akademii v Moskvě dne 4. prosince 2021

Programový dokument první vlády ČSR po 2. světové válce byl vypracován na základě návrhů moskevského vedení KSČ a vyhlášen 5. 4. 1945 v Košicích.

Ještě 2. světová válka nekončila, v Protektorátu Čechy a Morava řádili fašisté, umírali naši občané. Vítězství Rudé armády a tím i Slovanů už bylo na dosah ruky. Československá exilová vláda se připravovala k převzetí moci. Prezident Beneš, který emigroval do Londýna, se do své vlasti vracel přes Moskvu. V nejvýchodnějším městě  republiky, osvobozeném od fašistů se sešla československá exilová vláda na svém prvním zasedání, aby připravila ústavní rámec budování státu a program vlády.

Program vlády proklamoval:

- zahraničně politickou orientaci na SSSR,

- konfiskaci majetku Němců a Maďarů a zrádců,

- potrestání kolaborantů,

- rovnoprávný vztah Čechů a Slováků,

- zřízení národních výborů,

- zásadní změny v hospodářské a sociální oblasti,

- zákaz činnosti pravicových politických stran.

V předchozí přednášce jsem uvedl, že prezident Beneš usiloval o to, aby slovanství  bylo politikou státní, nikoliv stranickou.   Byl to právě Edvard Beneš, kdo prosadil kapitolu IV. , které se budeme dnes věnovat, do Košického vládního programu. 

Rozhodl jsem se citovat z této kapitoly pouze první odstavec a ostatní jen okomentovat. Prosím, poslouchejte pozorně!

- „Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou pozici našeho státu. S pomocí Sovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a šťastná budoucnost.“

Zamyslete se nad tím, co z tohoto prohlášení dnes zůstalo. Nic. Čechům, kteří jsou dnes v politických funkcích, není nic svaté. Jim je jedno, kolik Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků připravili fašisté o život, jim je jedno, že za naši svobodu položili své životy Rudoarmějci, občané Sovětského svazu, ale i jiných slovanských a dalších národů, ničí se a odstraňují pomníky sovětským hrdinům, v Praze byl odstraněn pomník Maršála SSSR I.S.   Koněva, který osvobodil nejen polovinu Československa, ale i polovinu Evropy. Výsměchem obětem 2.světové války je vybudování pomníku ROA v Praze. 

Jistě jste si povšimli toho, že se zde hovoří o Sovětském svazu jako o vítězné slovanské velmoci. Všichni víme, že SSSR byl mnohonárodnostním státem,  ale současně byl největší slovanskou velmocí. I J.V.Stalin, ač nebyl Slovan, prohlásil, že to byli především Slované, kteří vynesli fašismus za brány Evropy. Pro mne je znepokojující, že vedení dnešního ruského státu se příliš ke slovanství nehlásí. To je špatně a už dnes se tento postoj negativně promítá do života slovanských národů tím, že se vytvářejí umělé bariéry pro vzájemné kontakty a hroutí se přátelské vztahy.

Dalších 5 článků kapitoly se týká vytýčení nových hranic státu, spolupráce s ostatními zejména slovanskými státy. Ve všech článcích se zdůrazňuje slovanská linie zahraniční politiky.

- Vláda bude od počátku uplatňovat praktickou součinnost se Sovětským svazem, a to ve všech směrech - vojensky, politicky, hospodářsky, kulturně - přičemž si přeje uskutečnit vzájemnou výměnu zástupců a vzájemný styk se sousedící svazovou sovětskou republikou ukrajinskou. Snahou vlády bude, aby při konečném rozdrcení hitlerovského Německa, při výkonu trestu nad Německem, při ukládání reparací Německu, při určování nových hranic a organizaci budoucího míru Československo stálo co nejtěsněji po boku Sovětského svazu a v jedné řadě s ostatními slovanskými a demokratickými státy.

- Vláda bude spatřovati důležitý svůj úkol v tom, uskutečniti pevný spojenecký svazek s novým demokratickým Polskem, aby co nejdříve bylo také možno provésti předpokládané rozšíření československo - sovětské smlouvy z 12. prosince 1943 v trojstranný pakt, který by stvrdil spojenectví Československa, Polska a Sovětského svazu proti německé výbojnosti. Pokud jde o Polsko, vláda se vynasnaží, aby bylo zapomenuto neblahé minulosti a aby poměr Československa k nové Polsce byl od počátku postaven na nový základ, na základ slovanského bratrství.

- Slovanskou linii své zahraniční politiky bude vláda sledovati i tím, že naváže nejpřátelštější spojení s novou Jugoslávií a že nalezne formu nových styků i se slovanským Bulharskem.
- V poměru k Maďarsku využije vláda plně stavu příměří, které zvláště díky pomoci Sovětského svazu vyznělo tak významně ve prospěch Československa, aby později po napravení všech křivd a zločinů, spáchaných maďarskými okupanty, podporovala snahy o přiblížení nového a skutečně demokratického Maďarska stejně jako nezávislého a demokratického Rakouska k okolním slovanským národům a státům.

- Tuto hlavní orientaci československé zahraniční politiky, nesenou duchem slovanského přátelství, postaví vláda na širší základ všeobecných přátelských vztahů k demokratickým západním mocnostem a ke všem demokratickým státům, stojícím v protinacistické frontě spojených národů. Přátelské vztahy k Anglii, jejíž pomoci za války vysoce ceníme, jakož i k USA, bude vláda utužovat podobně jako zvlášť úzké přátelství k Francii, přičemž bude její snahou, aby se Československo stalo aktivní složkou při budování nového pořádku v osvobozené, demokratické Evropě.

Kapitola IV. zcela jasně definovala zahraničně politickou orientaci poválečného Československa, přičemž hlavní důraz kladla na spojenectví se Sovětským svazem a ostatními, především slovanskými zeměmi. Nebyla opomenuta ani skutečnost našich historických vztahů s jinými evropskými zeměmi. Opakuji. Je zde vždy zdůrazněna „slovanská linie československé zahraniční politiky.“

Podívejme se, v jakém stavu se dnes slovanský svět nachází. Všechny slovanské státy s výjimkou Srbska, Severní Makedonie a Běloruska považují Rusko za svého nepřítele, aniž by jim Rusko nějak ublížilo. Chorvatsko a Srbsko nám předvedly, co je to bratrovražedný boj. Ohniska národnostní nenávisti jsou stále rozněcována v bývalé Jugoslávii. V Pobaltí dochází k diskriminaci ruského obyvatelstva. Bratrovražedná válka probíhá na Ukrajině. Je v ní zakazován rodný ruský jazyk na východě Ukrajiny. Rusínům není přiznán status národa, přestože mají kodifikovaný svůj rusínský jazyk. Podněsterská republika, ve které žije převážně ruskojazyčné obyvatelstvo, nemůže dosáhnout mezinárodně právního uznání, které by zajistilo klid v regionu.

Náš Jubilejní slovanský sjezd v roce 2017 přijal dokument, který by měl vést slovanské státy k vytvoření Společenství nezávislých slovanských států. Myšlenka nikoliv nová, ale jistě správná, ale já se ptám: „Je za současného stavu reálná?“  Není. Jistě se mnou budete souhlasit. Někdo může říct, že je to dokonce utopie. Já si to tak úplně nemyslím. Je to cíl, kterým by se mělo slovanské hnutí ubírat.

Našim současným úkolem je svojí osvětovou činností změnit zdeformované myšlení lidí. Zbavit se implantované nevraživosti a nenávisti mezi Slovany a přivést je zpět na cestu vzájemného porozumění, tolerance, úcty, přátelství a bratrské slovanské lásky. Na tom můžeme stavět vše ostatní, co k vzájemné spolupráci a soužití patří.     

Všeslovanský výbor zpracoval a schválil „Strategii formování Společenství slovanských národů“ a nyní pracuje na koncepci nové slovanské doktríny „Euroslavismu“. Tyto dokumenty budou předloženy Všeslovanskému sněmu, který by se měl v příštím roce sejít. Je to cesta, jak v současném světě obnovit slovanskou vzájemnost a spolupráci.

Košický vládní program, který se stal bohužel jen na krátkou dobu realizací slovanské teorie Edvarda Beneše, by nás, aktivisty ve slovanském hnutí měl inspirovat k tomu, abychom prostřednictvím politiků dosáhli toho, aby se ve slovanských státech slovanská politika stala politikou státní, nikoliv politických stran a vůbec ne politikou spolků či občanských sdružení.