Slovanský svět 02/2019

K 10. výročí knihy «Osud generála»

Přesně před 10 roky vyšla kniha Zdeňka Opatřila „Osud generála“.  Vraťme se k původnímu článku publicisty A.Fozikoše, zveřejněném v r. 2009, který je jistě zajímavé doplnit o skutečnosti, které následovaly.

Osud generála

Kniha pod tímto názvem právě vychází v nakladatelství Orego. Pojednává o hrdinném životě a tragické smrti Hrdiny Sovětského svazu, gardového generálmajora Maxima Jevsejeviče Kozyra, který se narodil 12. května 1890 v chudobné vesničce Bogatyj v Doněcké oblasti, padl 23. dubna 1945 v Rajhradě u Brna a je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Kniha vychází v českém i ruském jazyce. Autorem knihy je JUDr. Zdeněk Opatřil.  Překlad do ruského jazyka provedla Mgr.Taťjana Sizová. Kniha je určena občanské, ale i odborné veřejnosti. Především by měla zaujmout obyvatele Brna, Rajhradu a  okolí, ale i Prahy. Autor se v ní pokusil skloubit vyprávění s dokumenty z vojenského života gen. Kozyra.

Téma knihy si autor nevybral náhodně. S generálem Kozyrem je spojen po velkou část svého života. Žil v Rajhradě, jen několik metrů od místa, kde gen. Kozyr zahynul. V roce 1977 inicioval postavení památníku na místě tragédie. Se zájmem si prostudoval práce významného brněnského historika a rajhradského rodáka prof. Vojtěcha Žampacha, který se stal prvním českým zpracovatelem životopisu gen. Kozyra, a který měl tu možnost setkat se v r. 1960 s vdovou po generálovi. Autor knihy na základě dokumentů získaných z vojenských archivů Ruské federace, ale i Běloruska, které bohužel Vojtěch Žampach neměl k dispozici, uvádí v knize zcela nové skutečnosti, a pokusil se odstranit chyby a nepřesnosti, které se v různých historických pramenech objevují.

Kdo vlastně byl generál Kozyr?

Čtenáři znají řadu sovětských vojevůdců, ale o generálu Kozyrovi, který je jako jediný sovětský generál pohřben na našem území, dosud vědí velice málo. Dokonce samotná skutečnost, že generál odpočívá na nejvýznamnějším sovětském pohřebišti u nás, není občany spojována s poctou, kterou mu tím tehdejší Československá vláda posmrtně udělila, nýbrž mylně s domněnkou, že padl při osvobozování Prahy.

Maxim Jevsejevič byl prostý a skromný člověk a  pocházel z chudobné ukrajinské rodiny. Nebyl obdařen žádným zvláštním šarmem či charismatem, který by se u tak vysokého důstojníka předpokládal. Mezi vojáky byl snadno přehlédnutelný a kdyby neměl generálské výložky, mohl by si jej kdokoliv splést s řadovým vojákem. Nebyl intelektuálem, ani vojenským stratégem, aby se mohl rovnat s takovými osobnostmi, jako byli Žukov, Koněv, Leljušenko, Jeremenko, Malinovskij, Rokosovskij a další. I když se jistě s některými z nich osobně znal. Např. s Vorošilovem se setkal několikrát.  Kozyr oplýval selským rozumem. Vše, čeho v životě dosáhl, bylo výsledkem jeho obětavosti, odvahy a nezměrného úsilí. Výsledky svého bojového umění nedokázal prodat, avšak mnohdy byly tak výrazné, že je nebylo možné jen tak přehlédnout. A tak jak skromně žil, leží i teď stejně skromně  na Olšanském hřbitově. I po smrti jej většina lidí přehlédne, přestože jeho hrob je výjimečný, a když si jej někdo všimne a položí kytičku, tak si jen řekne „tady je hrob nějakého generála“. A přitom málokdo tuší, že v onom hrobě leží legendární hrdina  válečné románové trilogie „Živí a mrtví“ Konstantina Simonova – generál Kuzmič.

Čím je kniha výjimečná?

Za prvé je to dosud první knižní zpracování osudu generála Kozyra. Rozsah informací o generálu Kozyrovi, který autor v knize podává, je takřka vyčerpávající a takto souhrnně je pojednání o něm publikováno vůbec poprvé. Autorovi se podařilo ve Vojenském archivu najít žádost podepsanou 3.3.1940 tehdy plk.Kozyrem. Díky tomu dnes známe i jeho podpis, jehož faximilie je v knize umístěna.  Kozyra – Hrdinu Sovětského svazu autor nelíčí s žádnou gloriolou posvátnosti, jak to bývalo zvykem, ale jako obyčejného člověka s chybami a omyly, s jeho houževnatostí a úsilím, s poklesky, ale i hrdinskými činy, s kariérním růstem, ale i pády, člověka s obrovským talentem frontového vojevůdce, ale i člověka tragického osudu, který jej provázel od prvního dne Velké vlastenecké války. Čtenář se bude znovu a znovu vracet k profilu tohoto člověka a vojáka a zcela jistě kniha u něj vzbudí úctu k vyznamenáním i titulu nejvyššímu, které obdržel za činy, v nichž nasazoval svůj vlastní život.

Autor knihy neprovádí analýzu vojenských situací a operací, jen je na podkladě historických faktů popisuje.  Ponechává zcela na čtenáři, aby si učinil svůj názor na skutečnosti, které jsou dnes záměrně zkreslovány. Autor knihy svůj osobní postoj k událostem 2. světové války nijak neskrývá, ale nikomu jej nevnucuje. Kniha nemá propagandistický cíl.  A tak jen na příkladech porovnává postup americké a sovětské armády při osvobozování  Československa. Nesnaží se skrýt represe prováděné v sovětské armádě. Jen je vědomě nazývá jinak, než jsme zvyklí, a to jménem jejich skutečného iniciátora a viníka. Čtenář se v knize setká i s dalšími skutečnými hrdiny, ale i zbabělci a zrádci v řadách vysokých důstojníků Rudé armády. Pozornému čtenáři jistě neunikne ani zbabělost známého gen.Vlasova a může si jeho jednání srovnat s jednáním hrdiny této knihy.     

Nina Andrejevna Kuťkova

Kniha obsahuje řadu historických i současných fotografií, mapy a přehled vyznamenání. Je doplněna pojednáním o 23leté Nině Kuťkové, která zahynula společně s generálem Kozyrem a je pochována v Rajhradě. Ale také, a to nejen ve vysvětlivkách, ale i v přílohách jsou podrobněji uvedeny informace o některých významných vojenských osobnostech, s nimiž se gen. Kozyr setkal. Prezentace knihy Osud generála se uskuteční v Křišťálovém sále Ruského střediska vědy a kultury v Praze 6, Na Zátorce 16, v pondělí 25.května 2009 v 18.00 hod.

Co následovalo?

Je třeba, abych předeslal, že jsem se narodil v r. 1944 v Brně ve chvíli, kdy „naši zaoceánští osvoboditelé“ shazovali bomby nikoliv na továrny vyrábějící zbraně a munici pro hitlerovskou armádu, ale na rodinné domy. Jen náhodou dům, v němž jsem právě přicházel na svět, nezasáhli. Jakou hrůzu přitom prožívali moje rodiče a zejména moje maminka, si může každý představit. Po třech dnech od mého narození rodiče i se mnou odjeli na vesnici do většího bezpečí. Můj táta se tam zapojil do odboje a podporoval sovětské partyzány. To představovalo obrovská rizika nejen pro něj, ale i pro rodinu a  možná i pro celou vesnici. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jeho bratři však skončili v koncentračních táborech. Vysvobodila je až sovětská armáda. Byl jsem proto vychován k hluboké úctě k našim osvoboditelům. To nebyla věc politická, ale citová a upřímná. Moje  rodiče nebyli členy žádné politické strany. Bylo proto přirozené, že jsem v roce 1977 inicioval i přes některé obtíže, které mi to přineslo, postavení pomníku gen. Kozyrovi v Rajhradě u Brna.

Potom mi život přinesl jiné priority, ale uvnitř jsem cítil, že mám ke gen. Kozyrovi ještě nějaký dluh. Vždyť se o něm nevědělo téměř nic a okolnosti jeho smrti byly obestřeny záhadou. Měl jsem štěstí. V té době byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem   RF v ČR významný ruský diplomat Alexej Leonidovič Fedotov (pozn. nyní velvyslanec RF na Slovensku). Měl jsem možnost mu vyprávět o gen. Kozyrovi, který jako jediný sovětský generál zahynul při osvobozování Československa a svěřil jsem se mu se svým záměrem napsat o něm knihu, ale současně jsem si posteskl, že zde není dostatek věrohodného materiálu. Byl to právě pan velvyslanec, který mi pomohl v přístupu k archivním dokumentům.  Pustil jsem se do práce jen proto, abych svůj dluh vůči gen.Kozyrovi splatil. Musím se přiznat, že jsem netušil, jak velký ohlas tato kniha vyvolá.

Praha - 25. května 2009 RSVK – prezentace knihy a autogramiáda

Prezentaci knihy, která se konala 25.května 2009 v Praze si vyžádalo Ruské středisko vědy a kultury. Zájem byl obrovský.

Zd.Opatřil podepisuje knihu Inně Kuzněcové, tehdejší vedoucí odd.kultury RSVK

Rajhrad u Brna - Křest knihy – 8.6. 2009

 Avšak dne 8. června 2009 následoval její „křest“ v Rajhradě u Brna. Akci zorganizoval rajhradský starosta  František Ondráček a moderátorem večera byl emeritní ředitel základní školy Petr Žižka, který s vybudováním pomníku a jeho odhalením v r. 1977 Zdeňku Opatřilovi pomáhal. Sál místního kina byl plný. Úlohy kmotřenky knihy se ujala dcera prezidenta Ludvíka Svobody – Prof. Ing. Zoe Klusáková-Svobodová, která přijela do Rajhradu až z Prahy. A úloha kmotra knihy připadla rajhradskému rodáku, brněnskému historikovi a prvnímu zpracovateli  dostupných dat o gen.Kozyrovi – Prof. PhDr. Vojtěchu Žampachovi.

Zdeněk Opatřil s Petrem Žižkou při prezentaci knihy a Rajhradě

Zleva: Petr Žižka, JUDr. Zdeněk Opatřil, Prof.PhDr. Vojtěch Žampach, Prof.Ing. Zoe Klusáková-Svobodová

a starosta města Rajhradu Mgr. František Ondráček  otevírající šampaňské.

Brno 9. ledna 2010 - konference „Rusové a Morava“

Autor knihy Osud generála přednášel na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na téma „Hrdina Sovětského svazu, gardový generálmajor Maxim Jevsejevič Kozyr a Morava“.

Praha - květen 2010 - 65 let od ukončení II. světové války  

Kniha „Osud generála“ vyvolala takový ohlas, že se bez její veřejné prezentace neobešly ani oslavy 65. výročí vítězství na Staroměstském náměstí v Praze.

Slivice, okr.Příbram - 14. května 2010

Česká republika, konkrétně městečko Milín – obec Slivice ve Středočeském kraji, se stala místem posledního bojového střetnutí ještě 11. a 12. května 1945, tedy po bezpodmínečné kapitulaci Německa. Zde jednotky 1., 2. a 4. Ukrajinského frontu, pod velením generála Sviridova, rozhodným zásahem donutily 6.000 esesáků ze zbytku tři elitních divizí – Das Reich, Wallenstein a Wiking složit zbraně. I sem byl pozván Zdeněk Opatřil, aby zde představil svoji knihu Osud generála, která velmi zaujala.

 Bělorusko - Brest – 23. červen 2010

Zdeněk Opatřil při psaní knihy od r. 2007 velmi úzce spolupracoval s Muzeem Brestské pevnosti v Bělorusku, v níž byl v den napadení SSSR hitlerovským Německem M.J.Kozyr v hodnosti plukovníka zástupcem velitele 42. střelecké divize. V červnu 2010 byl autor pozván gen. V.V. Gubarenkem, tehdejším ředitelem muzea do Brestu k prohlídce muzea, v němž byl pozměněn panel věnovaný plk.Kozyrovi podle dokumentů předložených autorem knihy a současně byl požádán, aby svoji knihu prezentoval.

Snímek 1: upravený panel v Brestu.

Snímek 2: Beseda s autorem knihy „Osud generála“ v Muzeu Brestské pevnosti 23.6.2010. Zleva: PhDr. Petr Vašíček, gen. Valerij Vladimirovič Gubarenko, JUDr. Zdeněk Opatřil a  prof. Sergej Ivanovič Kosťan

Ukrajina - Doněck – červen 2013

Zpráva o Knize Osud generála se dostala i k ukrajinským historikům, kteří pozvali Zdeňka Opatřila do Doněcka, kde gen.Kozyr se svou rodinou žil. Autor knihy byl v Doněcku vřele přivítán kyticí květin. Celou besedu moderovala předsedkyně Progresivní socialistické strany Ukrajiny Natalija Vitrenko, která speciálně za tím účelem přijela do Doněcka z Kyjeva.

Ukrajinští podnikatelé v Doněcku pozvali Zdeňka Opatřila na slavnostní večeři, při které mu předali kožený kabát gen. Kozyra, který vykoupili od majitele. Autor knihy jej nechal v Praze zrenovovat a věnoval jej městu Rajhrad.

Zdeněk Opatřil byl také hostem základní školy v Doněcku v ul. Kozyra. Byl přivítán učiteli školy i žáky. Besedoval s nimi a učitelé se pochlubili tím, že v Síni  bojových tradic upravili panel věnovaný 2. světové válce o fotografie a nová fakta, která autor v knize uvádí.

 Karlovy Vary - 10. květen 2016

Prezentace knihy v Karlových Varech

Beseda o knize s Mgr.Jiřím Klapkou a gen.Michalem Gondekem

Autogramiáda autora knihy

Rajhrad

V Rajhradě se každoročně koná k uctění památky gen. Kozyra pietní akt. V roce 2011 došlo k přístavbě Střední zemědělské školy, v jejímž areálu je památník postaven, Okolí pomníku byl rekonstruováno, což přispělo k důstojnosti těchto vzpomínkových setkání.

    rok 2008 

                                                                                                   rok 2012

                                                                                       celkový pohled v r. 2012

Velvyslanec Ruské federace v ČR A.L.Fedotov zařadil pomník gen. Kozyra do seznamu nejvýznamnějších památek Rudé armády v ČR a udělil nejen Zdeňku Opatřilovi, ale i Prof. Vojtěchu Žampachovi,  starostovi města Rajhradu Františku Ondráčkovi a manželům Petru a Mileně Žižkovým čestné uznání za zvěčnění památky gen.Kozyra.

Nezapomíná se ani na hrob Niny Andrejevny Kuťkové. Na jejím pomníku byl silně emotivní text, s hrubými chybami. Na žádost starosty Františka  Ondráčka zpracovali Zdeněk Opatřil a jeho manželka nový text a deska byla na pomníku hrobu vyměněna.

                                  Původní deska na pomníku hrobu z r. 1945     Deska na pomníku hrobu z r. 2017      

Obec Holasice nezůstala pozadu. Představitelé obce  se připojují k oslavám v Rajhradě a oficiální hosté se každoročně zúčastňují pietního aktu i v Holasicích, kde je v bratrském hrobě pohřbeno 64 rudoarmějců. V roce 2018 byla provedena generální úprava sovětského hrobu. Průběh prací na místě ocenil v září 2017 i velvyslanec RF Alexandr Vladimirovič Zmejevskij.

Společný hrob sovětských rudoarmějců v Holasicích před rekonstrukcí.

40.výročí pomníku gen. Kozyra v Rajhradě

Hlavní projev při odhalení pomníku 24.dubna 1977 měl předseda MNV Zdeněk Opatřil.

40 let pomníku gen. Kozyra  přijeli uctít zástupci Velvyslanectví RF v ČR, zástupci Velvyslanectví RF na Slovensku, Generálního konzulátu  RF v Brně, představitelé Českého svazu bojovníků za svobodu a místní občané. Zúčastnili se také protoijerej Ukrajinské pravoslavné církve o. Andrej Petrič,  představený pravoslavného kostela v obci Afanasjevka, v němž byl M.J.Kozyr pokřtěn a spisovatel a novinář pan Nikolaj Čaban.

 Zdeněk Opatřil se s účastníky pietního aktu podělil vzpomínkami, jak probíhal zápas o postavení památníku

a jaká byla obrovská účast při jeho odhalení v r. 1977.        

Praha – Olšany 25.4.2017

Protoijerej Ukrajinské pravoslavné církve a představený pravoslavného kostela v obci Afanasjevka, v němž byl pokřtěn generál Kozyr - o. Andrej Petrič ukládá do generálova hrobu prsť zeminy od jeho rodného domu v osadě Bogatyj. Aktu se zúčastnili genmjr. Michal Gondek, plk.Emil Kulfánek  a Zdeněk Opatřil.

Protoijerej Andrej Petrič od té doby vždycky gen. Kozyra v den jeho úmrtí upomíná ve svých modlitbách. A tak se stalo, že k o.Andreji přišla jedna z věřících Natalija  Grigorjevna Kajstra (nar. r.1931), která se mu svěřila s tím, že generála velmi dobře znala, Její otec Grigorij Korobčenko byl před válkou předsedou kolchozu a s M.J.Kozyrem byli přáteli. Když se Natalija narodila, požádali manželku M.J.Kozyra, aby byla její kmotrou. Paní Natalija poděkovala o.Andreji za to, že přivezl do Prahy a uložil do jeho hrobu prsť zeminy od jeho rodného domu, ale i za to, že jej v chrámu upomíná.

Zdeněk Opatřil vypráví o tragických událostech, při nichž genmjr. M.J.Kozyr zahynul a také o tom,

proč je jeho hrob na nejčestnějším pohřebišti Sovětské armády v Praze.

Zleva: Běla Májová, Zdeněk Opatřil, plk. Emil Kulfánek, genmjr. Michal Gondek, Nikolaj Čaban,

o.Igor Jefremuškin a o.Andrej Petrič.

Kniha je zcela vyprodaná. Přestože v ukrajinském Dněpru (pův.Dněpropetrovsku) objevili N.Čaban  a o.Andrej Petrič některé nové dokumenty, autor o druhém doplněném vydání knihy již neuvažuje, ale pokusí se je zapracovat do své pozůstalosti. Na Ukrajině by rádi knihu vydali, ale současné politické poměry bohužel neumožňují psát pravdu o skutečných hrdinech.