Výzva Všeslovanského výboru

Výzva představitelům slovanských států, poslancům parlamentů, vládám a národům žijícím na území slovanských států 

Všeslovanský výbor je mezinárodním nevládním spolkem, jehož hlavním cílem je mimo jiné spolupráce, veřejné šíření informací a vzájemná pomoc slovanských a vlasteneckých organizací, slovanských národů, rozvíjení a obnovování lidových tradic, kultur, zvyků, morálky a dalších hodnot, jejich ochrana formami a metodami, které odpovídají normám mezinárodního a vnitrostátního práva.

Všeslovanský výbor není politickou organizací, která by se ucházela o účast v zastupitelských orgánech států. Jeho činnost je však vykonávána v politickém prostředí slovanských států a je od něj odvozena.  Nemůže nám proto být lhostejné, v jaké atmosféře občané žijí a jejich vlastenecké a slovanské organizace působí.

Vlastenectví je vlastnost důstojného člověka a obraz vyspělé společnosti

Vyzýváme všechny občany slovanských států a zejména jejich politické představitele, aby se zbavili nebezpečných představ, že vlastenectví je jakýsi archaismus, patřící pouze do 19. století, tedy období národního obrození. Vlastenectví není módní záležitost stejně, jako jím není vztah rodičů a dětí. 

Vlastenectví  je jednou ze základních morálních hodnot každého národa a významným duchovním pilířem každého státu.  Lásku ke své rodné obci a k vlasti je třeba pěstovat a našich dětech od útlého věku v rodině, ale především ve školách. Proto vyzýváme politiky, aby vrátili výchovu k vlastenectví do škol a současně apelovali na pravdivý výklad historie našich národů a států.

Chovejme úctu k těm, kteří se svými vlasteneckými postoji zasloužili o existenci, ale i dobré jméno slovanských  národů. Jmenujeme jen některé z nich.

Můžeme být právem hrdi na slovanské osobnosti takových zvučných jmen naší kultury, jako jsou:

Bulhaři: Ljuben Stojčev Karavelov, Kiril Christov, Christo Botev, Ivan Vazov, Pejo Javorov, Emilian Stanev

Češi: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Alois Jirásek, Karel Čapek, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, nositel Nobelovy ceny za literaturu: Jaroslav Seifert.

Slováci: Ján Kolár, Pavol Jozef Šafárik, Ludevit Štúr, Janko Kráľ, Ján Botto, Anton Bernolák, Svetozár Hurban-Vajanský, Pavol Országh Hviezdoslav, Samo Chalupka, Andrej Sládkovič, Janko Jesenský, Peter Jilemnický, Martin Kukučín, Ivan Stodola.  Ladislav Mňačko, Ladislav Novomeský, Dominik Tatarka

Chorvati: Marin Držič, Ranko Marinkovič, Ivo Vojnovič, Vladimir Nazor

Slovinci: Ivan Ankar, Franz Xaver Preschern

Srbové: Vuk Stefanović Karadžič, Branko Radičević, Jovan Dučič, Miloš Crnjanski, Laza Kostić,  Marko Ristić, Aleksandar Tišme

Lužičtí Srbové: Handrij Zejler, Korla Awgust Kocor, Jakub Bart-Ćišinski, Jakub Lorenc-Zalěski, Jurij Chěžka, Michał Nawka, Jurij Brězan, Kito Lorenc, Arnošt Muka, Jan Arnošt Smoler

Poláci: Frédéric Chopin, Jan Kochanowski, Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki, Zygmunt Krasiński, Bolesław Prus, Józef Ignacy Kraszewski, nositelé Nobelovy ceny za literaturu: Władysław Stanisław Reymont, Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz. Czesław Miłosz, Florian Stanisław Ceynowa (buditel Kašubů)

Rusové: Pjotr Iljič Čajkovskij, Alexandr Sergejevič Gribojedov, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurijevič Lermontov, Ivan Sergejevič Turgeněv, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Nikolaj Michajlovič Karamzin, Ivan Andrejevič Krylov, Anna Andrejevna Achmatova, Marina Ivanovna Cvetajeva, Michail Afanasjevič Bulgakov, Sergej Alexandrovič Jesenin, Nikolaj Alexejevič Někrasov, Nikolaj Nikolajevič Nosov, Valentin Petrovič Katajev, Vladimír Majakovskij, Konstantin Michajlovič Simonov, Vladimir Semjonovič Vysockij, Andrej Andrejevič Vozněsenskij, Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, nositelé Nobelovy ceny za literaturu: Ivan Alexejevič Bunin, Michail Alexandrovič Šolochov.

Ukrajinci: Taras Hryhorovyč Ševčenko, Ivan Petrovyč Kotljarevskyj, Ivan Jakovyč Franko.

Je to jen zlomek jmen významných slovanských hudebních skladatelů, básníků a spisovatelů. Byli to vlastenci a většina z nich byli národními buditeli své doby. Tato jména, jakož i jména dalších zde neuvedených umělců, ale i vědců a techniků jsou zapsána zlatým písmem do naší společné slovanské historie.  I v jejich době žili lidé, kteří bránili vlastenectví a myšlence slovanské vzájemnosti a mnozí z nich měli významné politické postavení. Těm se tehdy říkalo „zaprodanci“ a skončili v propadlišti dějin. Historie se opakuje.

Dezinformátoři slovo vlastenectví ztotožňují s nacionalismem. Mezi oběma pojmy přitom existuje zásadní rozdíl, neboť:

• vlastenec je ten, kdo miluje svoji vlast a národ, zatímco
• nacionalista je ten, který nenávidí jiné země a národy.

Mít úctu ke své vlasti rozhodně neznamená nemít rád ostatní. Ať nám to nikdo nenamlouvá.

Oproti tomu naše současná výchova klade důraz na „evropanství“ a kosmopolitismus, což po nás  chce  Evropská unie  a  její  čelní představitelé v Bruselu i u nás doma.  Podle nich se k naší historii i státnosti raději hlásit nemáme. Nemáme bojovat za své vlastní zájmy, máme být tiše a přikrčeně schováni v hlavním evropském proudu, ať míří kamkoli. Neúcta ke státním symbolům a institucím je oslavována, historie po tolikáté přepisována, a navíc ve školách natolik opomíjena.

Člověk vykořeněný, člověk bez citových pout k rodičům, obci, vlasti, historii a jazyku, člověk bez pocitu sounáležitosti ke Slovanstvu, jinými slovy člověk kosmopolitní si neváží národního bohatství, duchovních hodnot vytvořených mnoha generacemi před námi, je to člověk bez morálních zábran, schopný krást, znásilňovat, terorizovat druhé a zabíjet. K tomu mu často pomáhají i drogy. Když národ, který je zbaven duchovní stránky svého bytí, pozbude ještě svou hrdost, stává se masou, stává se hmotou, kterou lze tvarovat ve prospěch kohokoliv, i proti němu samotnému.

Cílem tohoto postupu je realizace projektu Coudenhove-Kalergiho na likvidaci členských zemí EU a jejich národů jejich promícháním s importovanými migranty za účelem vytvoření nové „světle hnědé rasy“ s průměrným IQ 90 schopné vykonávat rozkazy, avšak neschopné postavit se na odpor.

Slovanská vzájemnost jako politická doktrína slovanských států

Vlastenectví není nacionalismus! Vlastenectví je láska k vlasti, její historii, rodnému jazyku, přátelský vztah k ostatním slovanským národům, je to vzájemné soužití slovanských národů vylučující nacionalismus.   Je to též projev slovanské sounáležitosti, tolik důležité obzvláště v současně velmi složité době, kdy další existence slovanských národů je opět ohrožena.

Nás, slovanské národy spojuje nejen vzájemná blízkost jazyků, jejichž obraně je třeba věnovat mimořádnou pozornost, ale i rodová příbuznost a historie vzájemného soužití, v níž pozitiva, na která můžeme být právem hrdi převažují nad stinnými stránkami historie. Slovanské národy vnesly nesmírný vklad do evropské kultury, vědy i techniky, prostě do evropské civilizace.

Je hodné opovržení, že někteří politikové slovanských zemí zrazují svůj národ. Na místo toho, aby své občany vedli k pocitu hrdosti ke své vlasti, navozují situace, které zejména v mladých lidech budí nespokojenost a nedůvěru k současným poměrům ve svých zemích. Tito novodobí zaprodanci rozeštvávají slovanské národy. Podílejí se na konstrukci doslova detektivních scénářů obviňujících Rusko, v němž žije největší počet Slovanů z činů, které nespáchalo. Vyvolávají bezdůvodný strach a ničím neopodstatněnou nenávist vůči obrovské ruské zemi, s cílem zbavit všechny slovanské národy velikého a mocného spojence, který zejména v novodobé historii slovanským národům poskytl potřebnou ochranu a pomoc. Prosazují ve slovanských zemích cizí zájmy na úkor vlastních národních zájmů těchto zemí, jakož i slovanských zájmů jako celku.

Vyzýváme proto občany k zdravému rozumu. Nedávejte při volbách do zastupitelských sborů své hlasy těm, kteří zastávají a prosazují cizí zájmy! Jinak se stanete spoluodpovědnými za neblahý osud vlastních zemí a sami na to doplatíte. Západní strategie je stará více než 150 let a formuloval ji první německý kancléř Otto von Bismarck: „Nad Rusy nelze zvítězit, přesvědčili jsme se o tom za stovky let. Ale Rusům lze připsat nepravdivé vlastnosti a potom oni porazí sami sebe.“

A po 50ti letech říšský ministr národní osvěty a propagandy fašistického Německa Josef Goebels přišel s novou strategií:

„Slovanské národy jsou rasa, která je schopna zničit sama sebe. Proto vyvoláme nenávist slovanských národů vůči Rusku a jen tak ho porazíme. Až Rusko nebude, slovanské národy ztratí svoji oporu a potom bude snadné je zlikvidovat.“

Vyzýváme občany slovanských států, aby volili ty politické strany a hnutí, které budou mít ve svých programech podporu vlastenectví, prosazování národních zájmů a slovanské vzájemnosti, aby se slovanská vzájemnost stala politickou doktrínou všech slovanských států.

Vrátit výuku slavistiky do vysokých škol

Vyzýváme dosud rozumu nezbavené a nezkorumpované politiky, aby prosadili změnu volebních zákonů a přístup do veřejnoprávních masmédií představitelům vlasteneckých politických subjektů tak, aby v zastupitelských sborech i vládách slovanských zemí dostali příležitost zaujmout místa vlastenci, tj. lidé oddaní službě svých voličů, hájící zájmy všech občanů, národního státu a slovanské sounáležitosti.  Je základní podmínkou, aby politikové k výkonu svého mandátu byli teoreticky dobře připraveni. Totéž platí i pro výkon práce ve státních službách. Je absolutně nepřípustné, aby v armádě, policii, zpravodajských službách a dalších významných státních útvarech pracovali lidé napojeni na zahraniční služby a politické neziskové organizace. Proto je důležité, aby se na vysoké školy zejména humanitního zaměření vrátila výuka slavistiky v plném rozsahu, nikoliv redukovaná pouze na výuku slovanských jazyků.

Hluboké slovanské uvědomění je součásti každého národního vlastenectví. A k tomu by měla práce pedagogů na všech stupních vzdělávání ve slovanských zemích směřovat.

Obrana národního jazyka

Bouřlivý rozvoj informačních technologií vyžaduje komunikace v jednoduchém jazyce a tím je angličtina. I v minulosti do slovanských jazyků infiltrovala německá či francouzská slova.

Vyzýváme všechny občany, vědecké pracovníky i politiky, aby připouštěli přebírání anglických slov pouze v případech, kdy v konkrétním jazyce neexistuje příslušný ekvivalent. Mateřský jazyk je to nejdražší co  máme. Pokud mateřský, nebo-li národní jazyk zahyne, zahyne s ním i celý národ! Obrana národního jazyka je povinností nás všech!

„Jazyk je zrcadlo, v němž se nejvěrněji obráží duch národa.“               Pavel Jozef Šafařík

Připomeňme si slova ruského spisovatele I.S.Turgeněva, která jsou sice adresovaná Rusům, ale platí i pro všechny slovanské národy:

„Braňte náš jazyk, náš překrásný ruský jazyk, je to poklad, je to bohatství, které nám odkázali naši předci …“

Obnova politických a hospodářských funkcí národních států

Po vstupu slovanských států do Evropské unie došlo u slovanských států k výrazné redukci státní suverenity. Slovanské státy ztratily možnost a potažmo i schopnost řešit své záležitosti samostatně. Všestranná závislost na Bruselu je důkazem vazalského vztahu slovanských zemí k EU. A má být ještě hůře, neboť Brusel  tlačí členské země k odevzdání i zbytku jejich suverenity a na přebírání migrantů ze zemí 3. světa za účelem islamizace Evropy a vytvoření evropského islámského chálifátu jako součásti plánu světových globalistů.

Vyzýváme politiky a zejména vlády slovanských zemí, aby přistoupily k obnově za posledních třicet let zničeného hospodářství a snížili tím závislost na západních zemích. Každý stát musí být soběstačný v zemědělské produkci a potravinářském průmyslu. Národní stát musí být schopen uspokojit poptávku svých občanů po spotřebním zboží. Kooperace ve výrobě potravin, léků a spotřebního zboží musí být prioritně uskutečňována v rámci spolupráce slovanských států.  

Surovinové a energetické zdroje je třeba řešit v rámci slovanského společenství především ve spolupráci s Ruskou federací na komerčním základě. Vyzýváme vlády slovanských států, aby kontrakty  na dodávky surovin a energií byly uzavírány přímo s jejich dodavatelem nebyly realizované přes třetí státy jako prostředníky. Je to nedůstojné, směšné, pro odběratele dehonestující a především neekonomické. Totéž se týká i vývozu vlastních výrobků ze slovanských zemí. V praxi to znamená obnovit sektor zahraničního obchodu v jednotlivých slovanských zemích a k tomu obnovit i výchovu potřebných kádrů.

Prohloubení spolupráce v oblasti vědy  a výzkumu

Mnohaletá spolupráce slovanských zemí v oblasti vědy a výzkumu přinesla od konce druhé světové války své plody. V posledních dnech se prokázalo, že ruský farmaceutický výzkum i průmysl zaujímá ve světě přední místo. Ruské vakcíny SPUTNIK-V a připravovaná vakcína MIR-19, jejíž koncepce má revoluční charakter, jsou velikou nadějí pro lidstvo v boji proti koronaviru. Vyzýváme rusofobní politiky, aby přestali politikařit s vakcínami a uvědomili si, že se jedná o životy lidí! Dnes to vypadá tak, že téměř celý svět nakupuje ruskou vakcínu, ale Česko a možná Polsko, tedy slovanské země ji kvůli přehnané servilnosti vlastních politiků odmítají, ačkoliv země jako je Rakousko či Německo jednají s Ruskem o její licenční výrobu ve svých zemích. Po očkování západními vakcínami přitom umírají lidé. To je doslova alarmující!

Občané slovanských zemí, nevolte politiky, kteří hazardují s vašimi životy! Pokud jde o zdraví a životy lidí, rusofobní předsudky a ideologie musejí jít stranou! Nikdo jim ve volbách nedal právo rozhodovat o životech voličů. Krom toho se svými rusofobními postoji nereprezentují názory většiny občanů slovanské národnosti.

Rozvoj kulturní spolupráce

Základním pilířem každé demokratické společnosti je kultura. Připomeňme si slova prvního československého prezidenta T.G.Masaryka:

„Pro společnost, pro národy důležitější je tento život kulturní a jeho základové, nežli jediná jeho část, činnost politická.“

Nikoliv politika, ale  kultura je součástí moderního sociálního státu. Vyzýváme proto politiky, aby zrevidovali svůj žebříček společenských hodnot a uvědomili si, že politika společnost štěpí, rozděluje, zanáší do ní spory, aroganci a nenávist. Ve většině slovanských zemí politikové udělali z kultury druhořadou oblast či dokonce pouhý prostředek západní propagandy. Avšak je to právě kultura, která naopak oslovuje většinu národů, spojuje a vytváří příznivé duchovní klíma ve společnosti. Kultura nesouvisí jen s obecnou kvalitou života a ekonomikou, ale je spojena i s šířením hodnot demokracie, humanity, svobody a solidarity napříč společností. Rostoucí role kultury v životě občanů je celosvětovým trendem. Toto mnozí, často kulturně negramotní  politikové slovanských zemí stále nechtějí pochopit.

Ve slovanských zemích je zcela nezbytné, aby byl vytvořen status umělce a umělkyně. Výrazné umělce je třeba ocenit i zviditelnit. Finanční ocenění není jediný stimulující nástroj. Je žádoucí přehodnotit a obnovit status laureát, zasloužilý umělec a národní umělec.

V kritériích pro hodnocení umělců musí nutně figurovat i jejich vlastenectví a slovanská sounáležitost. Nejde přitom o určování témat uměleckých děl, nýbrž o nenásilné směrování výchovy občanů slovanských zemí a zejména pak mládeže k vlastenectví a k vytváření vědomí slovanské sounáležitosti. Tedy k tomu, co jiné státy na Západě mají či měli, zatímco nám je totéž odpíráno a zesměšňováno.

Vyzýváme politiky k podpoře živého umění. Nezapomínejte, že jeho nedílnou součástí jsou i amatérské umělecké soubory, které napomáhají rozvíjet lásku k vlasti, národním tradicím, lidovému umění a posilují kulturní rozmanitost v jednotlivých slovanských zemích a jejich regionech. Jako takové si amatérské umělecké soubory zaslouží podporu, včetně výjezdů na prestižní zahraniční akce. Právě účastí na mezinárodních folklorních festivalech dochází k vzájemnému poznání, inspiraci i přátelství členů amatérských uměleckých souborů, což se projevuje ve vzájemných vztazích a v porozumění mezi národy. Ve slovanských zemích je nutné  posilovat kulturní diplomacii, udržet a oživovat nehmotné kulturní dědictví spolu s rozvojem živého umění. Je však nezbytné odlišit skutečné lidové či amatérské umění od prostředku laciné obživy, které se zejména v posledních létech značně rozmáhá.

Ve státních orgánech, ale i v orgánech místní samosprávy slovanských zemích mnohde chybí ochota podporovat národopisné akce a soubory. Např. po roce 1990 bylo v České republice za podpory státu zřízeno Folklorní sdružení, díky kterému vznikly stovky folklorních souborů, nové národopisné přehlídky, výstavy a festivaly.  Folklorní sdružení se stalo největší organizací mládeže v zemi. Česká republika se díky tomu stala doslova folklorní velmocí v Evropě. Přesto pod vlivem politiků, kterým je dobré jméno státu ve světě lhostejné, Folklorní sdružení v r. 2017 zaniklo. Podobný osud potkal v r. 2017 i naprosto unikátní Státní akademický ruský koncertní orchestr „Bojan“, založený v r. 1968 Anatolijem Poletajevem, národním umělcem SSSR. Vyzýváme proto politiky k podpoře lidového umění a nápravě jimi způsobených chyb.

Vyzýváme voliče ve slovanských zemích, aby do zastupitelských orgánů nevolili ty kandidáty, kteří jsou postižení kulturní negramotností!  Škodí vlastnímu národu, škodí vlastní zemi.

Žurnalistika

Základním kamenem demokratické společnosti je nezávislost médií veřejné služby a nezávislá žurnalistika. V praxi je třeba, aby povolání novináře vykonávali vzdělaní a slušní lidé, aby žurnalistika byla ovládána Etickým kodexem novináře.

Novinářská nezávislost stejně jako svoboda tisku nesmí být vykládána jako možnost neslušného, arogantního či hulvátského jednání  a mnohde i neúcty k ústavním činitelům a občanům. Novinář výrazně ovlivňuje veřejné mínění a s tím i společenské klíma. Především žurnalisté v tisku, rozhlasu, televizi a na internetu mají přímý vliv na spokojenost lidí, jejich nálady a stimulují tak současně i jejich zdraví. Novinář musí být osobou váženou, osobou, která píše či hovoří spisovným národním jazykem. Šíření lží, pomluv a poplašných zpráv a dalších „výdobytků“ západní žurnalistiky je ve slovanské společnosti nepřijatelné.      

Mainstreamoví novináři se postupně změnili v nádeníky cizí, našim národům nepřátelské propagandy. Usilujme o to, aby se novináři co nejdříve vrátili ke své původní profesi a ignorujme ty, kteří toho nejsou schopni.   

Podmínky pro přežití a pro budoucnost slovanských národů

Z uvedených skutečností vyplývá, že slovanské národy ani jejich státy v chomoutu Evropské unie, jež se má proměnit v evropský islámský chálifát, nepřežijí a přežít ani nemají. Jejich další existence je tedy zásadním způsobem ohrožena.

Tomuto, stejně jako dalším plánům globalistů na deindustrializaci Evropy je nutné z důvodu vlastní sebezáchovy ze strany slovanských národů čelit, nikoliv před těmito fakty trkat hlavu do písku. Lidstvo a slovanské národy obzvláště stojí v současnosti před nebezpečím v rozsahu a podobě, jakému dosud ještě nikdy nečelily. Nelze trpně vyčkávat na příchod vlastní zkázy.

Základní podmínkou pro přežití slovanských národů je tedy společný odchod z Evropské unie a vytvoření podmínek pro užší spolupráci slovanských národů a států, které tak opět nabudou příležitost ke své vlastní seberealizaci. K tomu by mělo směřovat vytvoření volnějšího svazku slovanských států na bázi mezinárodních smluv v podobě Konfederace slovanských států, jehož základem by měly být země ze seskupení V4 a k nim pak případně země přidružené. Vznikne tak nové politické seskupení v rámci Evropy, a to s dostatečnou silou, s dostatečně velkým počtem obyvatel a tedy i kupní silou a schopností vlastní obrany. Vznikne tak i spolek slovanských států, který bude moci lépe hájit jak své národní, tak i společné slovanské zájmy.

Tento krok nabývá na aktuálnosti a proveditelnosti nyní v souvislosti s již probíhajícím soubojem amerických státních elit s EU jako nástrojem světových globalistů o realizaci projektu Mezimoří zahrnujícího pás zemí od Baltského moře až k Černému a Jaderskému moři, jehož součástí jsou právě slovanské země mimo Ruské federace, Běloruska a Ukrajiny. Nyní tedy mají dotyčné slovanské národy a jejich státy šanci vymanit se z pout Evropské unie s využitím zájmu USA o realizaci tohoto projektu.

Další krok směrem k obnovení vlastní emancipace a k vytvoření Konfederace slovanských států lze učinit následně, a to v návaznosti na výsledky jednání Jalty II. ohledně dalšího uspořádání politické mapy v Evropě a na snahy dalších evropských zemí oprostit se od vlivů ze zámoří.  Takový postup bude ovšem vyžadovat jak pochopení, tak i koordinaci dalšího postupu ze strany všech slovanských států. I těch, které členy navrhované konfederace nebudou. V zájmu slovanských národů ale není a ani nemůže být spuštění nové železné opony, která by je měla rozdělovat.

Sjednoťme se proto jak na uvedeném cíli, tak i na postupu k němu vedoucímu. V tomto smyslu je nutné působit jak na stávající politiky v jednotlivých slovanských zemích, tak i na voliče před dalšími volbami v těchto zemích. Realizace takového záměru bude vyžadovat koordinaci spolupráce, a to jak na úrovni představitelů dotyčných slovanských zemí, tak i na úrovni jejich nevládních spolků a občanských sdružení.

Nechť nám v tomto úsilí pomáhá společná víra v naši slovanskou vzájemnost a v další rozvoj našich národů a zemí!

V Praze dne 25. června 2021

Předsednictvo

Mezinárodní nevládní organizace

Všeslovanský výbor, z.s.