Slovanský svět 01/2020

Kozáci – ruský fenomén v Čechách

V poslední době se mne lidé ptají, kdo jsou to kozáci, odkud se vzali a jestli se jich máme bát? Čeští nevzdělaní „novináři“ a rusofobové píší o kozácích jako o Putinově páté koloně a podobné nesmysly. To pochopitelně evokuje obavy a různé otázky. Nejsem sice specialista na kozáckou historii, ale něco o kozácích vím, protože kozáctvo je významnou součástí slovanstva a celého slovanského hnutí.

Napoleon Bonaparte prohlásil. «Musíme Kozáky ospravedlnit, byli to právě oni, kdo v historii válek přinesl úspěch Rusku. Kozáci představují nejlepší vojsko ze všech existujících. Kdybych je měl ve své armádě, šel bych s nimi proti celému světu.»

Při studiu dějin válek ruského státu v 16. až 20. století jsme neustále konfrontováni s faktem účasti kozáků ve všech těchto válkách. V tomto ohledu je zajímavé vědět, kdo jsou kozáci a odkud přišli.

Otevřeme-li jakýkoli encyklopedický slovník, například „Velká sovětská encyklopedie“, pod  heslem „Kozáci“ se dozvíme: „... původně osvobození lidé od nevolnictví,  kteří uprchli z feudálního útlaku rolníků-nevolníků, měšťanské chudiny, kteří se usadili na okraji ruského státu. Kozáci se definitivně zformovali v 16. až 17. století. Kozáci bojovali s nepřáteli ruského státu ... Za obranu státních hranic dostávali kozáci platy ze státní pokladny a doživotní držbu půdy, byli osvobozeni od daní, měli svoji samosprávu a volené atamany ... “

Nebo ve „Slovníku ruského jazyka“ pod slovem „kozák“ si můžeme přečíst: „V ruském státě 15.-17. století: svobodní lidé, původně nevolníci, městská chudina, kteří uprchli na okraj státu (Don, Jaik, Záporoží).“ A pak v odstavci 2 se uvádí: „Zástupci vojenské složky, která se utvořila z těchto svobodných lidí ...“. Téměř stejně popisuje kozáctvo Vojenský encyklopedický slovník.

Pozadí je tedy jasné. Byli to rolníci, kteří nechtěli ohýbat záda při práci na cizí půdě, uprchli a začali svobodný život na okraji země (pozn. Rusky: „okrajině Rossiji“, z čehož vznikl pojem „Ukrajina“. Takže dnes tzv. Ukrajina tehdy nebyla žádným státním útvarem, ale jen okrajem Ruského impéria). Co to bylo za místa? Povodí největších a hlavních řek Ruska - obchodní a politické trasy! Vojenský encyklopedický slovník uvádí, že největšími kozáckými oblastmi v 15. - 16. století - byly Dněpr, Don, Volga, Ural a Terek.

Zde procházely nejen obchodní a jiné karavany, ale podél těchto řek byla vedena téměř všechna hlavní vojenská tažení té doby (Ivan Hrozný, Jurijev, Šeremetěv, Ržev, Adašev,  Višněveckij atd.). Nejsou zde žádné lesy, hory, ani neprůchodné bažiny. Tyto oblasti jsou převážně stepní.

Historici tvrdí, že všechny tyto oblasti byly neobydlené, nepotřebné pro kohokoli.  A opravdu, co jiného by mohli uprchlíci získat. Těm, kteří nenavštívili Kubáň, dolní Volhu nebo severní oblast Černého moře, je třeba říct, že toto je z klimatického a geografického hlediska jedno z nejúrodnějších míst Ruska. Má překvapivě dlouhotrvající teplé podnebí, černozem, dvakrát ročně  sklizeň zeleniny, ovoce a melounů. Je tu hojnost čerstvé pitné vody. Dosud se tyto oblasti nazývají sýpkami či ozdravovnami Ruska. O místní půdě existuje dokonce i staré přísloví: „zapíchni tu hůl a ona vyroste“. Během Druhé světové války Němci odsud odváželi vlaky naložené černozemí.

To vede k úvaze, co tradiční historie nazývá okrajová neobydlená území. Vždyť o mnohem skromnější místa na Zemi se vedly dlouhé krvavé války. Tyto pozemky byly přidělovány pouze nejsilnějším a nejúspěšnějším. A tady uprchlí rolníci a měšťané – najednou dostanou pozemský ráj pro nic za nic. A navíc neměli povinnost odvádět daně.

Ono to pro nic a za nic nebylo. I jejich život státní moc řídila. Byla jim sice dána možnost zvolit si svoji samosprávu v čele s atamanem, ale měli za úkol hlídat hranici Ruska před nájezdy nepřátel. Nepřipomíná vám to tak trochu naše české Psohlavce? Ano, ale trochu. Kozáci byli carskou vládou k plnění své obranné povinnosti vyzbrojeni a dokonce dostali i říční flotilu. A odtud byl už jen krůček k tomu, aby se obranný charakter kozáctva přeměnil v útočný. Takže kozáci sice utekli od svých pánů na okraj Ruska, ale car si je ohlídal. Kozácké vojsko bylo velmi dobře vycvičeno. Jízdní pluky kozáků byly nepřekonatelné v boji, jak vyplývá z výroku Napoleona.

Avšak vraťme se do 18. a začátku 19. století.

V 18. století byla Evropa rozhádaná. Francie ovládala Polsko a snažila se ovládnout celou Evropu. V roce 1734 ruská carská kozácká vojska vstoupila do Polska. Vyhnala z něj Francouzy dosazeného krále  Stanislava Lesczinského a polským králem se stal August III. Na to zareagovala Francie vyhlášením války Rakousku. V ní šlo o rozdělení Evropy mezi Habsburky a Bourbony.  Na základě rusko-habsburské alianční smlouvy r. 1726 zasáhl do konfliktu i ruský expediční sbor. Byl to elitní carský sbor pod velením generála-polního maršála Petra hraběte Lacy, v němž byly i kozácké oddíly. Tehdy generál Lacy pronesl památnou větu: „Bez Ruska nemůže Evropa vyřešit své problémy.“

V červnu 1735 cestou k Rýnu prošla ruská vojska přes Slezsko a Čechy a o rok později stejnou cestou zpět. Slezané, Moravané a ani Češi do té doby žádného Rusa a navíc kozáka neviděli. Před jejich příchodem vznikla mezi obyvatelstvem panika a strach.  Místo toho se lidé setkali se spořádanou ruskou armádou v krásných uniformách a s důstojnickým sborem kultivovaných kavalírů. Generál Lacy byl v tomto směru vzorem. Jeho osobní stráž tvořili mladí, urostlí kozáci, které Češi  i Moravané obdivovali. A zejména jejich vytrvalé koně menšího vzrůstu, kteří se u nás nevyskytovali.

V roce 1736, když se ruská vojska vracela, byla českým obyvatelstvem nadšeně vítána. U Zbraslavi si postavila vzorný tábor. Generál Lacy bydlel na zbraslavském zámku, ale často byl hostem v malostranských palácích. Pražská honorace na jeho počest uspořádala slavnostní plavbu po Vltavě. Lodě byly vyzdobené, hrála na nich hudba, nechybělo pohoštění, zejména české pivo, ale i džbány s vínem. Když se lodě vrátily zpět před zbraslavský zámek, gen. Lacy  uspořádal pro Pražany velkolepou vojenskou přehlídku s ukázkou vojenského cvičení a  s dělostřelbou. Obrovský obdiv vzbudilo jezdecké umění kozáků a zejména džigitovka, kterou Pražané nikdy předtím neviděli. Pražané byli z kozáků prostě nadšeni.

V březnu 1799 znovu začala francouzská vojska útoky proti Rakousko-Uhersku. Císař František I. se obrátil o pomoc k caru Pavlovi. Ten ač nerad, avšak na nátlak Angličanů  poslal rakouskému císaři vojsko v  čele s generalissimem Alexandrem Vasiljevičem Suvorovem.

Alexandr Vasiljevič Suvorov

Místem vydatnějšího odpočinku kozáckých vojsk se stala  Moravská Třebová. Lidé jim pomáhali, jak jen mohli. Poskytli jim přístřeší, stravu, postarali se jim o koně atd. Na Poděbradsku a Českobrodsku poskytli kozákům vše potřebné a vrchnost a bohatí měšťané pořádali pro důstojníky ruské armády bohaté bankety. Kozáci byli místním obyvatelstvem obdivováni. Zejména jejich ústroj, zbraně a koně. Kronikáři obcí píší s obdivem o jezdeckém umění kozáků.

Dne 11. června 1799 se první ešalon s atamanem, tehdy plukovníkem Davidem Borodinem dostal do Prahy. Pražská smetánka si jej i jeho mladou a krásnou manželku oblíbila. Český vlastenec a spisovatel Jan Rulík v Kalendáři historickém (1798-1800), Praha 1800, obdivuje vysokou a statnou postavu Borodina a píše, že "před plukem jeho kůň s ním nepochoduje, ale že se vznáší". Když se později z italské fronty dostala do Prahy zpráva, že plk.Borodin zahynul a jeho krásná žena byla Francouzy rozsekána na kusy, lid truchlil a byla o tom napsána i tesklivá jarmareční píseň, která se zpívala. Jaké pak panovalo v Praze nadšení, když se plk. Borodin i s manželkou zdrávi vraceli přes Prahu domů, nemusím popisovat.

Foto: genmjr. David Martěmjanovič Borodin – ataman uralských kozáků do r. 1823

byl se svou chotí neobyčejně oblíben v Praze.

Autor:«Военная энциклопедия И. Д. Сытина». (Санкт-Петербург; 1911).

Zajisté stojí za zmínku, Bitva tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805, které se zúčastnilo 9 kozáckých pluků se 4.500 muži. Pro spojence bitva skončila porážkou, vinou tehdy mladého a  nezkušeného cara Alexandra I. Dokonce i velitel carské gardy velkokníže Konstantin Pavlovič Romanov byl francouzskými vojáky napaden a jen zázrakem se mu podařilo uprchnout. Řada kozáků v boji padla a mnoho raněných kozáků se už do Ruska nevrátilo, založilo na Moravě rodiny a splynuli s Moravany.

Z historie víme, že Napoleon oslněn vítězstvím u Slavkova se rozhodl porazit Rusko. Bylo to v bitvě u Borodina v září 1812. Toto válečné tažení skončilo pro Napoleona katastrofálně. Z 500 000 mužů se s ním do Francie vrátilo pouze 10.000.

Car Alexandr I. měl kolem sebe elitní jednotku  složenou jenom z kozáků. Když se 24. června 1813 po návratu z mírových jednání mezi Ruskem a Rakouskem zastavil v Ratibořicích u kněžny Kateřiny Zaháňské, do které se údajně zamiloval, bylo deštivo a chladno. Car bydlel na zámku, v teple, ale kozáci se ubytovávali v nejrůznějších přístřešcích, které si museli sami zbudovat.  Pojednou přiběhl ke kněžně správce zámku a vyděšeně si stěžoval na ruské kozáky, kteří prý kácejí překrásné duby v zámeckém parku a pálí je. Kněžna i s carem okamžitě běželi, aby zastavili tu spoušť a nestačili se divit. Kozáci se dubů ani nedotkli a dřevo k topení si nosili suché z okolí parku, které tímto způsobem vyčistili. Kněžna Kateřina Zaháňská se s úctou a uznáním vyjádřila o carově kozácké gardě.

Kněžně Kateřině Vilemíně Zaháňské,která se zasloužila o vznik

protinapoleonské aliance,se dvořil i sám ruský car Alexandr I.

V polovině srpna 1813 car Alexandr I. za vřelého přivítání císaře  Františka I. navštívil Prahu.

Dne 20. srpna 1813 byla v prostoru mezi Vraným a Perucí za účasti ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma  III. uspořádaná impozantní vojenská přehlídka, která byla snad největší v Čechách. Zúčastnily se jí pluky donských, uralských a černomořských kozáků.

Po přehlídce se uskutečnila krvavá bitva u Drážďan, kterou nám připomíná památník na Olšanských hřbitovech. Spojenecká vojska byla donucena k ústupu do Čech. Ve dnech 29. a 30. srpna 1813 proběhla bitva u Přestanova a u Chlumce. Napoleon po ní ztratil naděje na dobytí Prahy. V září a v říjnu se Napoleon ještě pokusil výsledky bitvy zvrátit, avšak neúspěšně.To bylo definitivní vítězství spojenců v čele s carem Alexandrem I. nad napoleonskými vojsky. Po této bitvě byl Napoleon sesazen a deportován na ostrov Elba.

Pražané oslavovali ruské kozáky a z vděčnosti jim dělali doslova pomyšlení.

Za první republiky se v ČSR usídlila kozácká emigrace v souvislosti s tak zvanou Ruskou akcí, organizovanou vládou Československé republiky a podporovanou presidentem T.G. Masarykem.  Do Československa tehdy přijelo 1000 studentů a 4000 zemědělců, polovinu z nich tvořili kozáci z Donské oblasti, Kubáně a Tereka.

Jedna z prvních kozáckých organizací, která vznikla na území nezávislého Československa, byl Všekozácký Zemědělský Svaz v ČSR, měl 1500 členů. Svaz vydával deník „Kozácká cesta“, který od 1927 změnil název na: „Cesta kozáctva”. V 1928 měl svaz 2 265 členů. Při svazu působil kozácký pěvecký sbor.

Kozácké hnutí u nás má svoji tradici  prakticky od vzniku Československa. Historie kozáctva v meziválečném Československu je nesmírně zajímavá. O ní by měl být samostatný článek, aby se novodobí rusofóbní písálkové zamysleli nad svým jednáním a srovnali je s tím,  jak se k ruské emigraci a zejména ke kozákům chovaly tak velké osobnosti naší historie, jakými byli páni prezidenti T.G.Masaryk a E.Beneš či první československý premiér K.Kramář a další.

V době Druhé světové války dochází k útlumu i kozáckých organizací.

Kozáci byli znovu vzkříšeni v Čechách po roce 1989, kdy přišlo do České republiky i na Slovensko poměrně hodně východních Slovanů, zejména Rusů a Ukrajinců. Společnost musí vždy počítat, že národnostní menšiny si sebou přinášejí svojí lidovou kulturu, zvyky i tradice. Ty jim nelze upřít a demokratický stát jim poskytuje podporu. Majoritní společnost se snaží pomoct menšinám integrovat se a naopak menšiny se snaží pochlubit a zaujmout většinovou společnost svojí kulturou a zvyky. Vznikají různé folklorní soubory, malá divadla národnostních minorit a jednou z nich je i kozáctvo. Kozáci u nás nejsou žádnou brannou ani polovojenskou  složkou, ale zájmovým, svého druhu folklorním spolkem. Takže psát o kozácích jako o páté koloně Putina může jen opravdový pitomec.  A pokud tomu blafu někdo věří, tak je druhý. Otázkou je, kdo z nich je větší.

Nejvýraznějším kozáckým spolkem u nás je Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska. Podívejme se stručně, čím se zabývá. Ale zde musím předeslat, že kozáci byli spojeni vždy s pravoslavím a s kulturou.  Proto nejvýznamnější složkou svazu je soubor „Kozáci Vltavy“.

Svaz pořádá koncerty, zúčastňuje se nejrůznějších folklorních festivalů pořádaných v ČR, pro své krajany pořádá Kozácký bál, Masopust, Atamanskou jolku, vánoční setkání s kozáky apod. V Čechách nedávno vznikl ještě jeden hybridní kozácký spolek, ale prozatím je předčasné o něm psát.

Krédo kozáka: Život vlasti, duši Bohu, ale čest nikomu!

Autor: Zdeněk Opatřil

           s využitím studií prof. Igora Bondarenka, PhD.

           a PhDr. Josefa Dolejšího

*     *     *

Zemřel Mgr. Václav Čapek

Dne 3. ledna 2020 jsme obdrželi smutnou zprávu, že právě dnes zemřel zakládající člen Českomoravského slovanského svazu, režisér koncertních vystoupení a festivalů, které tento svaz pořádal, Mgr. Václav Čapek, kterého veřejnost znala z televizních pořadů např. s Miroslavem Horníčkem.

Čest jeho vlastenecké práci a světlé památce.

Vyslovujeme upřímnou soustrast pozůstalým  - manželce Jiřině a dětem Václavu a Olince.

              * * *

Všeslovanský výbor obdržel celou řadu blahopřání k novému roku 2020 od slovanských spolků ze slovanských zemí. Všem děkujeme.

В адрес Всеславянского комитета поступило большое количество поздравлений с Новым 2020-м годом от патриотических и славянских организаций из славянских стран. Спасибо вам, наши братья и сестры, славяне!